Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hlaseni:m10_a72

Hlášení z mise

Mise
10
Autor hlášení
72

Průběh mise:

Do Batingtonu jsme dorazili okolo poledne ve dvou autech pod přestrojením za studenty na cestě do města Duxton (vzdáleného asi 50 km), kterým se porouchalo (záměrně) auto a hledají ve městě pomoc, jak ho spravit. Samotné město je ze tří stran obklopené skálou, skrz kterou z jedné strany vede tunel, kterým jsme do města přijeli, ze čtvrté mořem. Hned po průjezdu tunelem jsme zastavili u benzínové stanice. Od pumpaře jsme se snažili koupit nějaký benzín, ale on neustále tvrdil, že ve městě skoro žádný není, přestože hned u pumpy byly dvě velké cisterny a v dálce v přístavu jsme zahlédli nákladní vozy. Po dlouhém přemlouvání nám nakonec draze prodal kanystr a pro opravu auta nás odkázal na člověka jménem Mauric v doku. A73 jsme zanechali u auta, aby předstíral opravu a zbytek se vydal do města. Stavili jsme se v místní hospodě, kde většina jídel se sestávala z ryb. Nějaké jídlo jsme si objednali, A34 se udělalo špatně a musela být ošetřena. Já sám jsem v jídle zachytil stopy něčeho cizího, nejspíše formaldehydu. Hned, jak jsme vyšli z hospody, nás začali vyslýchat dva policisté, typické otázky typu kdo jsme, co tu děláme a tak. Je podezřelé, že se ptají hned jak se někdo ve městě objeví… Poté, co jsme jim odříkali naši historku o studentech, kterým se porouchalo auto, vyrazili směrem k pumpě. Na náměstí také stála socha kapitána Batingtona. Divné, všichni zmiňovali, že město vzniklo až poté a kvůli tomu, že Messner založil továrnu, to jest před 15 lety, tak proč se namáhat se sochou? Po odjezdu policistů se A31 vydal do obchodu pokusit se koupit vzorky výrobků z továrny (masové konzervy, vypadaly staře a zarezle) a šel zpět k pumpě za A73. My jsme se vydali dále k dokům za Mauricem, který, jak jsme zjistili, spravuje veškeré problémy, i jemnou mechaniku, po rusku - velkým kladivem. Stejně nevypadal ochotný pomoci, takže jsme se vrátili k pumpě. Tam nás čekalo překvapení, zraněný A73 mířící na policistu, také odzbrojený policista a pumpař. Po jejich přemožení jsme se dozvěděli, že A73 začal vyslýchat pumpaře podstatně důrazněji, i za vyhrožování zbraní, ale na místo přijeli policisté. Policisty jsme schovali do sklepa a dostali z nich, že továrna je prý zabezpečená psy a strážemi, občas i policisty. Naneštěstí se objevila černá limuzína, ze které vystoupili čtyři identické osoby - Messnerova čtyřčata, známá už z minulé mise - ozbrojené samopaly a brokovnicemi a vyzvali nás, abychom šli ven. Nejprve jsme poslali ven pumpaře, aby se je pokusil přesvědčit, že tu nejsme (samozřejmě za pomocí síly), když tomuto neuvěřili, vyšel ven jeden z nás aby pokračoval v přesvědčování, ale bohužel řekl, že tu žádný pumpař nebyl, takže celá situace se notně zhoršila. Teď už čtyřčata začala vyhrožovat, že začnou střílet, když jsem vzal v úvahu blízkost cisteren k budově a výzbroji čtyřčat, radši jsem se vzdal, následován A34, zbytek se pokusil schovat. Synové následovně hodili plynový granát (co to bylo za plyn bohužel nevím) a střelili do našich aut, čímž je definitivně zničili. Synové nás odvezli do továrny, kde si s námi promluvil Messner, který uvěřil naší druhé krycí historce, že jsme tajná potravinářská inspekce poslaná do jeho továrny. Svou továrnou nás provedl, neshledali jsme na ní nic podivného, normální linka na vyvrhávání a konzervování ryb. Na otázku, že by to měli být masové konzervy, odpověděl, že přešli na rybí. Vzadu jsme si ale všimli nějaké místnosti, kam nás nechtěli pustit. Po prohlídce jsme psali zprávu pro „potravinářský úřad“ (zpráva byla zašifrována a poslána sem do organizace, nyní ji prosím nijak neberte, byla poslána pro případ, kdybychom se z továrny nedostali) společně s odebranými vzorky z různých fází výroby - oboje ještě měli v rukou Messner a synové, takže jejich autenticita je sporná, jestli vůbec došly. Z okna jsme viděli a slyšeli odjíždět nákladní vozy (zmiňované ve druhém odstavci), ale neodjížděli směrem k tunelu ale jakousi cestou po pobřeží. Naštěstí nás Messner nakonec pustil, společně s ním a jeho syny jsme v jeho limuzíně odjeli k pumpě, kde A34 byla poslána přimět ostatní, aby vylezli ven. Původně si mě Messner nechal v autě, po mírném přesvědčení jsem mohl aspoň jít na deset kroků od auta. Nakonec společně s A34 vyšli ven A71 a A73, Messner nás pěšky, bez aut, poslal pryč. Když jsme skoro došli k tunelu, ozvaly se za námi výstřely a motor přijíždějícího policejního auta, ve kterém seděli A21 a A31. Rychle jsme se všichni naskládali dovnitř a ujížděli pryč. Co jsme nečekali, za tunelem se před nás a za nás zařadila nákladní vozidla, stejná jako byla u továrny, obě měla na korbě těžký kulomet. Díkybohu se nám díky střelbě a zdatnému řízení A21 povedlo utéci a nezastavili jsme se, dokud jsme nedojeli do Duxtonu.

Zjištěné informace:

Podle všeho se policisté řídí vesměs logikou, žádnými nadpřirozenými schopnostmi - vydávali se pouze na místa, o kterých se od nás dozvěděli, že by tam mohlo něco být (jízda k pumpě, vyslýchání cizinců). Obyvatelé města jsou vůči cizím nepřátelští a neochotní pomoct. Messner disponuje těžkým arzenálem. Továrna přešla z výroby konzerv masových na rybí.

Informace k došetření:

Továrna samotná se zdála normální - v místech, kam nás pustili, není jisté, jestli něco nemůže být v oddělení, kam jsme vpuštěni nebyli. Také proč přešli na rybí konzervy potom, co byla zničena Rockfieldská továrna? Důvod a původ sochy na náměstí - proč, když je to město vzniklé kvůli továrně? Kde Messner bere svoji výzbroj? Těžké kulomety a plynové granáty by neměly jít sehnat snadno, a rozhodně ne levně.

hlaseni/m10_a72.txt · Poslední úprava: 2018/10/17 22:09 (upraveno mimo DokuWiki)