Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


hlaseni:m10_a34

Hlášení z mise

Mise
10
Autor hlášení
34

Průběh mise:

Když jsem byla odvelena na půdu USA dokončit případ Rockfield, netušila jsem, že se naše výprava bude tolik podobat oné nešťastně nedořešené misi. Přestrojeni za studenty, kteří míří na oběd do nedalekého Duxtonu, „porouchala“ se nám v blízkosti cíle, městečka Batington, dvě auta. Přivítání nebylo příjemné. Městečko samé je několik ulic obklopující obrovskou továrnu, kde se podle našich informací vyráběly masové konzervy. Existují do něj dva přístupy (aspoň dva, o kterých bychom věděli), cesta od pobřeží a poté příjezd tunelem skrz přírodní kamennou hradbu. Tímto tunelem jsme právě projeli a zastavili na okraji města u místní benzínové pumpy. Majitel nebyl příliš ochotný, ba až bych řekla nepříjemný a nespolupracující. Tvrdil, že nemá benzín, ačkoli to jím všude čpělo a za plotem byly vidět dvě velké cisterny; nicméně jsme nic jiného ani neočekávali, takže jsme nechali dva členy skupinky opravovat auto a zbytek se vydal obhlédnout terén. Místní hospoda vaří nepoživatelnou rybí polévku a nepoživatelné pivo. Po prvním soustu se mi vybavila zpráva našich kolegů z Rockfieldu a drobná poznámka, že majitel rockfieldské továrny, pan Messner, čirou náhodou i majitel továrny v Batingtonu, konzervuje místo masa lidské ostatky. Kupodivu, ačkoli se všude inzeruje, že tu vyrábí konzervy masové, jídlo bylo cítit rybinou.

Vypadá to, že vesnice tu vznikla až poté, co tu postavili továrnu. Alespoň to mi místní tvrdili. Na druhou stranu tu stojí na náměstí socha kapitána Batingtona - o tom, jsem se ale žádné podrobnosti nedozvěděla. Setkali jsme se s místními policisty - byli dva, jeden jménem Duffy a druhý mladík sotva dorostlý do uniformy - jakmile jsem vyšla z hospod, byla jsem podrobena křížovému výslechu. Vypadalo to, že policisté příběhu o studentech uvěřili - každopádně si to jeli ověřit k benzínové pumpě. Mezitím jsme zjistili, že jediný, kdo dokáže opravit auto (nebo je alespoň ochotný to udělat), je jeden z místních přístavních dělníků. Suchých doků bylo v přístavu několik, žádná vozidla, až na auta policistů, jsme nespatřili. Vrátili jsme se zpět k pumpě, kde mezitím došlo k jakémusi nedorozumění, agenti 31 a 73 tam měli lehkou přestřelku s policisty - nezjistila jsem přesně, co se tam událo, protože jsme museli rychle zamaskovat místo činu. Policisty uložili do sklepa. Po nějaké chvíli přijelo osobní auto ze kterého vystoupili čtyři identičtí mladí muži, po zuby ozbrojení - podle popisu jsme je identifikovali jako čtyři Messnerovy syny. Došlo k výměně názorů, několik agentů se ukrylo a já s agentem 72 jsme byli odvezeni do továrny. Předtím ještě jeden z mladíků zničil definitivně motor obou aut. Neměli jsme z toho nejlepší pocit, zejména, když se nás továrník Messner začal vyptávat, co tam děláme - naštěstí uvěřil tomu, že jsme tajná potravinářská kontrola. Provedl nás celou továrnou, nechal nás nabrat vzorky a poté sepsat zprávu, že vše je, jak má být. Továrna opravdu nevypadá nijak podezřele - pracující vyvrhávají ryby, sekají je na kusy a poté balí do konzerv. Když jsem podotkla, že by měl dělat masové konzervy, tak mi bylo řečeno, že se rozhodli přejít na ryby. Jak dlouho to tak je, to už jsem nezjistila, bylo bohužel nemožné určit, kdy Messner lže a kdy říká pravdu. Jedna část je oddělená a neměli jsme k ní přístup, může tam být cokoli. V okamžiku, kdy jsem sepisovala zprávu, odjelo z továrny několik nákladních aut a zvolily cestu z pobřeží (je pravděpodobné, že jsme se s nimi později setkali - mohla to být auta s kulomety). Viděli jsme i odpadní šachtu, kam se hází veškeré zbytky - také nic mimořádného. Po sepsání zprávy nás odvezli Messner a synové zpět k pumpě. Dostali jsme za úkol vytáhnout zbytek skupiny - naštěstí vyšli jen ti dva, o kterých Messnerovci už předem věděli, dva agenti se ukryli za domem v policejním autě. Messnerovi synové hodili dovnitř budovy slznou bombu nebo něco podobného - my jsme mezitím šli zpátky k tunelu, protože auta byla nepoužitelná. Když jsme byli u tunelu, zbývající kolegové se vyřítili s policejním autem ven, nabrali nás a zmizeli jsme. Cestou k Duxtonu jsme narazili na dvě nákladní auta (jedno nám zahradilo cestu a druhé nás začalo pronásledovat), obě vybavené kulomety. Naštěstí se nám podařilo vyváznout, hlavně díky řidičskému umění agentky 21. Už nás nepronásledovali a šťastně jsme, s menšími zraněními, dorazili do Duxtonu. Důležité upozornění: Do chicagské sekce Omegy byla poslána zpráva, která nedává smysl, snad kromě vzorků, které by měly dorazit s ní. Materiál je nejspíše však bezcenný, protože Messnerovci měli vzorky v rukou než byly odeslány, tak je klidně mohli čímkoli nahradit.

Zjištěné informace:

  • Messner se přestěhoval z Rockfieldu do Batingtonu, ale víceméně je to ta samá továrna.
  • Policisté v Batingtonu jednají vyloženě na základě vlastního rozumu - telefony, vysílačky, telepatie, nic co naznačovala předchozí zpráva nemají
  • V továrně je oddělená sekce, kde se mohlo nalézat cokoli
  • Z neznámého důvodu přešel Messner na výrobu rybích konzerv místo hovězích, ale myslím, že to je stále ta samá břečka.
  • Messner má k dispozici kulomety.
  • Městečko je Messnerovi naprosto oddané, nikdo by proti němu nehnul ani prstem - nenávidí cizince.

Informace k dořešení:

  • Proč měšťané Messnera tak zbožňují
  • Co se děje v továrně. Jestli se opravdu dávají do konzerv lidské ostatky.
  • Proč jsou čtyři synové identičtí. Vysvětlení „čtyřčata“ mi nepřijde jako příliš osvětlující.
hlaseni/m10_a34.txt · Poslední úprava: 2018/10/17 22:09 (upraveno mimo DokuWiki)