A232 Joseph Jefferson
M112 Bratranci
Kolega Bedrick Stary sice do Spojených států přibyl teprve nedávno, ale pod starokontinentálním zevnějškem a skryté za vystupováním Evropana bije srdce pravého Američana! Jako by snad duch samotných Otců zakladatelů hnal ho kupředu, když rozhodl se vzít spravedlnost do svých rukou a pomoci Dr. Woodovi v nalezení odcizeného majetku. A byť je navenek elegánem jako ze stříbrných pláten Hollywoodu, šikovné ruce ovládající fotoaparát i jemnou mechaniku automobilových motorů připomínají um špičkových technologů z Města motorů – Detroitu. Snad jen jeho podivné vize temných sil ve mně vyvolávají obavy o osud tohoto čestného cizince v cizí zemi…

A258 Adelaine Devi Kopriva
M155 Druhý Zeppelin
Podivín, mluví sám se sebou, drží se mezi černochy

A259 Quian Žongšu
M155 Druhý Zeppelin
Podivín s neviditelným přítelem, má rád Číňany

A270 Tomas Brown
M170 Návnada
Když jsem zaparkoval doma, zjistil jsem, že mi prostě sedí v autě. Nebylo mi jasné, kdy a jak se tam dostal, ale předcházela tomu dost napjatá situace s větším ghůlem, která by leckoho mohla rozhodit. Měl tedy trochu štěstí, že je jedním z agentů a navíc můj krajan, takže jsem mu to neměl nakonec za zlé (mohlo to dopadnout hůr). Zpočátku mi připadal, jako by se probudil do jiného světa, ale dokázal se rychle adaptovat a vyměnit fotoaparát (nedobrovolně utopen) za sekeru. Navíc v sobě dokáže probudit brutální surovost (nutno dodat, že bojoval o holý život). Určitě s ním rád opět spojím síly, pokud se někde v tichosti nezblázní.

Před necelým půl rokem uposlechl varování své manžely Anny a odcestoval z Československa do USA. Do té doby byl stálým členem pražského Divadla v Týnské. Ve většině uváděných her byl obsazován do rolí milovníků a nonšalantních bonvivánů.

Ve Spojených státech pátrá po bratranci své zesnulé ženy. Ten do Ameriky odjel v roce 1920 a od té doby o sobě, s výjimkou občasného lístku k Vánocům, nedával vědět. Bedřich má tyto lístky u sebe a je odhodlán procestovat všechna místa, která na nich jsou, aby bratrance Břetislava „Brety“ Količného našel. K tomu mu ale chybí potřebné finance. Přivydělává si jako příležitostný dělník, nebo umývač nádobí.

Jednou za měsíc se ale oblékne do svátečních šatů, které si přivezl z domova, zajde do slušné restaurace, kde se dobře nají, nechává obsluhovat a vzpomíná na staré časy doma. Nemá neřestí s výjimkou jediné, a to jsou filmy. Pravidelně navštěvuje kinematograf a dohání, co doma za poslední roky zameškal. Bere to jako součást studia jazyka, byť rozumí málo. K jeho oblíbencům patří Errol Flynn. Zvláště pak obdivuje Jean Harlow, která mu tolik připomíná jeho milovanou ženu.

Pokud jde o cestování, Bedřich vždy upřednostní loď, automobil, nebo vlak před letadlem či vzducholodí. Z cestování vzduchem má panickou hrůzu. „Umím běhat, plavat, ale ne létat.“

• Svůdce - S naprostou samozřejmostí proniká do myslí i srdcí všech žen. Nelační však po fyzičnu a má stanoveny pevné hranice, za které, kvůli památce své ženy, nikdy nezajde.
• Herec - Dokáže zahrát číšníka, rozlíceného otce či univerzitního profesora. S ohledem na jazykovou bariéru buď hraje „němé role“, nebo používá některý z jemu známých jazyků, hlavně v místech, kde se mohou vyskytovat, např. italské čtvrti.
• Vytrvalost - Pořídil si počátkem třicátých let letní byt v Mníšku pod Brdy, nedaleko Dobříše a při každé návštěvě podnikal dlouhé túry po blízkém i širokém okolí. Při nich si nejlépe provětral mysl a učil nové role.
• Tábornictví - Je to již nějaký čas, kdy navštěvoval klubovnu Junáka v blízkosti svého bydliště, ale určení severu, rozdělání ohně, vázání uzlů a jiné tábornické dovednosti naučené v mládí se nezapomínají.
• Hudební sluch - Podědil ho po dědečkovi, operním zpěvákovi, který ho vychovával v době, kdy otec bojoval v Itálii. Bedřich si dokáže zapamatovat jakoukoli melodii. O svém sluchu hovoří jako o „Absolutistic hear“.
• Rozprávění s duchy - Se svou ženou dokáže, pokud je v okolí klid, rozprávět celé hodiny a náhodnému pozorovateli se může zdát, že trpí silnou samomluvou. Z části by měl pozorovatel pravdu, jde o dlouhé monology, ale občas Bedřich dostane vnuknutí, nebo myšlenky, o kterých si je vědom, že nejsou jeho. Nejinak tomu bylo i před jeho spěšným odjezdem do Ameriky, kdy ho manželka Anna varovala před brzy propuknuvší válkou, protože „Any měla vždycky pravdu.“ Něco podobného zažil několikrát i v Americe. Naposledy ho takové vnuknutí přivedlo do baru Frankie’s, kde vystřídal u nádobí nějakého Charlie Parkera a to jen díky zvláštnímu pocitu a hlasu který slyšel při cestě po kolem místního hřbitova. Později se ukázalo že, pobídka zesnulého starého Parkera pomohla nikoli Bedřichovi, ale dědovu vnukovi v hudební kariéře.
• Automobilista - Řídí velice rád. Posledním automobilem ve vlasti byla Z4 vyráběná Zbrojovkou Brno. Tato konkrétní patřila před koupí Nině Burianové, manželce slavného komika. Mimo osobních automobilů ovládá i menší nákladní auta, jak je možné se přesvědčit ve filmu Pudr a Benzín, kde dovedně dubluje Jiřího Voskovce při řízení autokaru ČEDOK. Na svou roli řidiče se připravoval svědomitě a měsíc před natáčením rozvážel mléko u firmy Martinic a synové. Původně se měl na plátně objevit na delší čas, po střihu zbyl však nakonec jen jeden záběr.
• Psaní na stroji a použití telegrafu - Maminka byla sekretářka a on za ní jako malý často chodil do práce. Tam pochytil i základy práce s telegrafem, protože klepání přístroje zní velmi melodicky. Svůj koncept zpívajících strojů se neúspěšně snažil převést na filmové pláno. Bedřichův nápad o několik let později zrealizuje až Vlasta Burian ve filmu Přednosta stanice. Jde o využití milé, nicméně ve srovnání s Bedřichem zamýšleným dílem velmi chabé.
• Fotograf - Z Evropy si přivezl aparát Nagel Vollenda, ale nemá peníze na filmy a další zpracování fotek. Doma byl vášnivým fotografem s temnou komorou na svém letním bytě, kde vyvolával fotky z představení i pro ostatní herecké kolegy.
• Jazyky - Plynule hovoří česky a německy. Na slušné úrovni ovládá latinu a francouzštinu, pro kterou se na úkor angličtiny rozhodl na reálném gymnáziu. Díky svému otci, který za první světové války působil v Itálii jako legionář, koketoval i s jazykem Apeninského poloostrova, který měl možnost zdokonalovat při několika prázdninových pobytech tamtéž. Anglicky hovoří velmi špatně a většinu znalostí tohoto jazyka se naučil při plavbě lodí z Evropy.

Martin Frič hledal pro svůj nový film neokoukanou tvář a jedna z kopií scénáře byla doručena na jaře 1938 i do Divadla v Týnské. Bylo to v době, kdy Bedřich plánoval svůj odchod do USA, a proto roli ve filmu „Eva tropí hlouposti“ odmítl. Několik anglických frází si ale stále pamatuje.

• „I have a book. What is it? It is a book. I give you a pencil. Is it a pencil? Yes sir, it is a pencil.“
• „I give you a pen. Is it a pencil? No sir, it is not a pencil, it is a pen.“ „A puntik tam!“
• All right, fifty thirty.“
• „Love you my havelok?“
• „OK my boy. His marster‘s voice.“