Po měsíci jsme se vrátili do Mischkalu, abychom provedli kontrolu postupu stavby Teslovi věže. Neboť se šíří zprávy, že se v lesích mischkalských pohybují dezduší lidé, zdá se, že již začali s pokusy s Probuzenými.
Jelikož se jednalo o rutinní operaci, dostali jsme s A177 přiděleny 2 aspiranty na agenty.
Zdá se, že situace v Říši se poněkud mění, dříve by veřejná zmínka o soudruhu Hitlerovi a jeho akcích způsobila hluchotu a slepotu okolních lidí, zatímco tentokrát se na nás zřejmě pokusil navěsit nějaký informátor.
Ubytovali jsme se ve stejném hotelu jako minule. Kde také jinde, když v dědině jiné ubytovací zařízení není.
Poněkud nás překvapilo, že v hotelu přebývali i lékaři a gestapo. Užití veřejného zařízení pro tajnou operaci mi přijde poněkud podivné, ale předpokládali jsme, že stavba v lomu ještě nebyla dokončena.
Jelikož naše jména byla uvedena v knize hostů již od minula, podařilo se nám muže ze státní policie bez problémů uklidnit s tím, že jsme zde častými hosty.
(Členství v klubu turistů jakožto krytí se ukazuje velmi účinné. Když se pak vyptáváme na okolní přírodu a cesty, nevyvolává to tolik otázek. Navrhuji zasílat pravidelně do novin články o různých (fiktivních) výletech či pozvánky na pořádané výlety, aby se existence našeho turistického spolku dostala do obecného povědomí).
Při obhlídce ulice se však Gerhard jal bezstarostně fotografovat okolní budovy, což samozřejmě vyústilo ve střet s policií. Naštěstí stále platí, že policajt se raději pokouší pouštět hrůzu, než aby se pouštěl do konfliktu a pak musel řešit papírování. Tento drobný incident tedy skončil jen zabavením založeného filmu. Přesto však by měli být cizí státní občané aspiranti (tím spíše agenti) informováni o reáliích státu, ve kterém jsou nasazeni do akce.
Přesunuli jsme se raději do hospody, kde se ukázali slibné schopnosti aspirantů, neboť nejen vyslechli rozhovor zde popíjejících vojáků, ale rovnou i vytěžili místní putikářku.
Vojáci prý již více než týden po lesích hledají a střílejí uprchlíky.
Že by místní jednotka byla natolik neschopná, že jim ze střežených objektů utíkají testovací subjekty?
Při odchodu nám byla nenápadně předána zpráva, abychom se pro další informace dostavili ke kostelu při zvonění.
Hoteliér kolegy informoval, že v noci dochází k výpadkům proudu a aby nepouštěli rádio a pokud, tak aby ignorovali hlasy z něj se linoucí.
Má to snad znamenat, že pro komunikaci či přímo pro ovládání subjektů používají pásmo veřejného vysílání?! Lepšího utajení jsou schopni snad i Francouzi!
Po klekání jsme se s A177 přesunuli ke kostelu a poté, co venku nikdo nebyl, i přímo do kostela.
Uvnitř byl pouze kněz, ale jelikož jsem po krátkém hovoru usoudil, že se nejedná o náš kontakt, odvedl jsem jej stranou, aby A177 měl prostor pro kontakt s informátorem. Kněze jsem zabavil žádostí o zpověď a podobné tmářské bludy. (Kdyby to tak mohl slyšet můj ctihodný pan otec - třeba by ho konečně vzal čert nebo alespoň ranila mrtvice).
Poté, co jsem vyčerpal možnosti zdržování soudruha kněze, jsem opustil kostel a spatřil A177, jak se pokouší urychleně opustit náměstí opačným směrem, než je hotel. Předpokládal jsem, že již proběhl kontakt s informátorem a pokouší se zmizet před vojenskou hlídkou, která se blížila ze směru od hostince.
Pokusil jsem se tedy rutině odvést pozornost a zdržet vojáky, ale zřejmě toto již nejsou ti běžní vojáčci, na které jinde narážíme. Standardně bych je ukecal na tři doby, ale tito mě po pár větách srazili na zem a odvlekli k veliteli.
Aspiranti v hotelu měli alespoň tolik rozumu, že se zdekovali pryč. Přesto však jim jeden z místních doktorů mozkodlabů stihl vypovědět veškeré informace o zde prováděném výzkumu.
Poté, co jsem se probudil v cele v jedné z budov v lomu jsem byl odveden k majoru Diensthartovi. Ten se mě pokoušel chvíli vyslýchat, chvíli vyhrožovat (ani v jednom není nijak zběhlý) a pak, místo aby mi poslal jednu horkou mezi světla, mne nechal odvézt na nádraží a pouze vyhodil z města.
Proč? Pokud by mne zlikvidovali, nikdo by nic nevěděl. Proč riskovat mé propuštění poté, co jsem viděl zařízení lomu - cely s dalšími jedinci, Teslovu věž nad lomem, strážní posty na příjezdu, atd.?
A nádraží jsem se potkali s ostatními, jen A177 svou nedochvilností způsobil roztržku s vojáky, což vyústilo v drobné střelné poranění jeho a aspiranta G.M.
Ve vlaku nás A177 informoval, jak proběhl kontakt u kostela a že od informátora obdržel dávku Orgakrütu. Jelikože se (dle informací od jednoho z felčarů) blížila doba, kdy měl být pokus zahájen, urychleně jsme oddělili vzorek na analýzu a zbytek jsem pozřel. Chuť nic moc, ale lepší než místní šnaps.
Kontakt se společným vědomím však úspěšný nebyl. Na mé pokusy o komunikaci nikdo z dalších vědomí nereagoval, stále jen opakovali „my jsme legie“. Buď tedy teprve probíhalo kalibrování celého systému či se jednalo o nějaký selftest jednotlivých jedinců.
Bohužel pak byl kontakt přerušen buď nedostatečnou dávkou Orgakrütu či se vlak dostal z dosahu vysílače.
Shrňme si zjištěné podivné situace
Všechny tyto skutečnosti vypovídají o naprosté neschopnosti místního osazenstva, což by bylo velmi podivné.
Lze tedy usuzovat, že celá místní operace je jen krycí clona a má odvést pozornost od skutečného výzkumu, který probíhá jinde.
Další podivnost - vojáci mne odvedli k veliteli, avšak po A177 rovnou stříleli. Že by nechtěli riskovat střet s ruským občanem? Zdá se, že nebyli příliš překvapeni, že se tu vyskytuje někdo z ruským pasem. Dá se tedy předpokládat jejich spolupráce s rusáky.
V dalších misích je potřeba otestovat, jestli je opravdu používána frekvence běžného rádiového vysílání a případně této skutečnosti využít pro odposlech.
Je potřeba zajistit větší množství Orgakrütu, abychom mohli znovu navázat spojení s „Legií“.