Byly jsme na pokoji a najednou jsme uslyšeli kroky asi tak 2 postav. Vždy klepali na pokoje ale nás přeskočili. Poté sme slyšeli německé hlasy, které říkali „Jsou určitě taky? Jo určitě. Počkáme dole na ostatní a pujdem na to.“ V tu chvíli jsme věděli, že to neskončí dobře a proto jsme chtěli utéct. Když jsme vylezli z pokoje zahlédli jsme jednoho z těch němců na schodech, ale bohužel zahlédl i on nás. Všichni jsme se rozběhli ke dveřím s nápisem „staff only“… teda všichni kromě Johanna, který se rozběhl proti němci. Němec Johanna postřelil do ruky, ale Johannovi se pak podařilo utéct díky Lucy, která střelou z luku němce usmrtila. Vsichni jsme pak vběhli do dveří „staff only“ a seběhli jsme po schodech na parkoviště. Zaběhli jsme do malé uličky. Němci nám ale brzo byly v patách a tentokrát jich bylo asi 6. Snažili jsme se je setřást až než jsme doběhli k větší ulici a tam jsme se rozdělili a zkusili se vmísit do davu. Němce jsme setřásli. Johann ale kvůli zranění omdlel. Sešli jsme se kolem něj ještě s tak 15 kolemjdoucími a dali mu první pomoc. Po chvilce přijela sanitka se zdravotníky. Dav se rozešel a zdravotníci chtěli vzít Johanna s sebou. Přišlo nám na tom něco špatně a požadovali jsme tedy doklady. Když se začali vymlouvat že je mají v sanitce už bylo zřejmé, že to asi zdravotníci nejsou. Jakmile šli do snitky jsme utekli. Zkusili jsme se schovat v domě, ale když jsme tam vycházeli, dostal Johann jakýsi záchvat, vytáhl zbraň a začal střílet do temné místnosti. Po velmi malé chvíli mu došli náboje, ale on cvakal dál. Pak se nám ho nějak podařilo uklidnit. To byl konec setkání s němci.