Dne 17.3.1939 jsme se rozhodli, že podstoupíme oživení. Johann Schwarz se dobrovolně přihlásil na podstoupení experimentu a my všichni jsme přihlíželi. Doktor Johannovi píchl nějakou látku na zastavení srdce a pak počkal, aby bylo jisté, že je vážně mrtvý. Řekl nám, že tak za hodinu se ho pokusí oživit. Během čekání Lucy začala vyšilovat, že vidí šedě.

Po hodině se jak doktor řekl pokusil Johanna oživit, píchl jinou látku a chtěl využít přístroj na oživení. Zjistil že jsou ASI spálené pojistky a šel dozadu aby je opravil. Nějakou dobu jsme čekali, ale když pořád nepřicházel, tak jsme šli dozadu za ním. Když někdo z nás prošel dveřmi, tak na druhé straně byla temná chodba a dveře se zavřely. Poté co prošli všichni kromě mne a nikdo z nich nevycházel, jsem se rozhodl jít venkem. Obešel jsem budovu s otevřel dveře. Byla v nich úplně stejná tma a slyšel jsem jen vzdálené hlasy mých spolupracovníků. Pokusil jsem se je hlasem navést ke dveřím, ale nikdo nevyšel. Poté jsem zahlédl bílý obrys postavy uvnitř a ve stejnou chvíli jsem začal vidět šedě a slunce bylo rudé.

Rozhodl jsem se, že půjdu zpět po stopách. Najednou jediné stopy ve sněhu byly ty moje a vypadaly, že jsou vyplněné krví. Rozhodl jsem se jít zpět a po co mi přišlo věčnosti jsem se vrátil do sálu, kde najednou byly všichni. Zkusil jsem Francoisovi pomoct rozchodit stroj, co má oživit Johanna. Najednou jsem se „probudil“ a viděl že všichni stáli vedle mě, jako na začátku a doktor řekl, že se pokusí oživit Johanna. Z výrazů ostatních jsem usoudil, že prošli podobným zážitkem. Oživení bylo úspěšné a Johann oživl. Když jsme se zeptali doktora jak dlouho byl Johann mrtvý řekl, že půl hodiny. Nevím jestli to byla nějaká hromadná halucinace nebo paranormální jev, ale bylo to velmi divné.