Celá mise pro mne započala jako odpolední dobrodružství, kdy jsem na ulici potkal Juditu Birkeovou, pracovnici ZOO v Tróje, kterak hledala uprchlou vlčici. Společně jsme následovali stopy, které nás zavedly do kanalizace. Zde jsme se na chvíli rozdělili a já ztratil klobouk, který mi pak někdo se slovy: „Pán ztratil buřinku, Hubert přinesl buřinku“, narazil na hlavu takovou silou, až jsem ztratil vědomí. Když mne sl. Birkeová našla, byl jsem v pořádku.
Rozhodli jsme se pokračovat v pátrání po onom podivném člověku, ale viděli jsme pouze jeho zamaskovanou tvář a velký kabát. Jakmile nás spatřil, spustil nějaký kanalizační mechanismus, zlomil ovládací páku a utekl, zanechav nás zamčené a odsouzené k utonutí. Tehdy vstoupili na scénu agenti A107 a A108, toho času na cestě z divadla. Pomohli nám z kanalizace a moje probuzená zvědavost mne přiměla k užší spolupráci s těmito cizinci, kteří měli pro naše vyprávění pozoruhodné pochopení. Pro další události se agenti A107 a A108 stali hlavními hybateli naší činnosti.
Při další návštěvě kanalizace se nám podařilo najít vlčici ze ZOO. Poté, co nám fantom zmizel za pevně zavřenými dveřmi se na nás ze tmy vrhl krvelačný běs, kterého nejprve postřelil agent A108 a poté se do boje s ním holýma rukama vrhla sl. Birkeová. Souboj proběhl ve špinavé vodě kanalizace za chabého osvětlení, nicméně to, že sl. Birkeová holýma rukama a svými zuby potrhala vlčici natolik, že tato nebyla schopná pohybu. Agent A108 poté vlčici zastřelil. Sl. Birkeová tvrdí, že o této události nic neví. Později jsem využil své známosti s novinářem Janem Holým a s jeho pomocí se nám podařilo zjistit nějaké detaily ohledně osob podezřelých z úkladných činností v Praze, které si agenti 21 a 22 dávali do souvislosti s incidentem v kanalizaci.
Další kontakt vedl do Bohnické psychiatrické léčebny, konkrétně za primářem MUDr. Dorpisem. Na základě našich údajů od Jana Holého nám sdělil podrobnosti o Markovi Malém, uprchlém chovanci, který trpěl psychickou poruchou rozdvojené osobnosti zřejmě po zásahu nějakou chemikálií, kterou někdo vypustil v kanalizaci, kde Malý pracoval. MUDr. Dorpis nám také sdělil informace o dalších případech s podobným průběhem, a také adresu Malého příbuzných Břízových. Při konfrontaci paní Břízové vyšlo najevo, že pan Bříza v souvislosti s Malým použil slova: „postaráme se o něj“ a posléze se Malému stala v práci nehoda, která vyústila v jeho narušený psychický stav. Bohužel ke konfrontaci se samotným panem Břízou již nedošlo, nejdříve nezbýval čas a po vyřešení celé situace už k tomu nebyl důvod.
Jan Holý nám donesl lísteček s varováním, abychom přerušili pátrání, nebo zemřeme. Výhrůžka v nás vyvolala opačné tendence a vydali jsme se do kanalizace znovu, tentokrát naposledy. Setkali jsme se opět s fantomem, Markem Malým, ale bohužel jsem v první chvíli nedostal příležitost k použití uspávací pušky, jíž nám zapůjčil MUDr. Dorpis. Bylo vidět, že se Malý snaží bojovat se svým druhým já, ale bezúspěšně. Poté, co uprchl, jsme seznali, že mnoho z dříve nevysvětlitelných jevů, které v kanalizaci nastávaly, bylo způsobeno Malého dokonalou znalostí prostředí a použitím technických pomůcek.
Pronásledovali jsme Malého a dostihli jej v nějakém kanalizačním zařízení, které zřejmě filtrovalo a odkalovalo vodu. Malý se snažil vléci jakýsi sud k vodě a svrhnout ho dolů. Zasáhl jsem jej uspávací střelou, čímž jsem mu překazil jeho snahu o kontaminaci vody, ale i přes pokus o jeho záchranu jej omámeného musely strhnout čerpadla a on utonul. Celý tento poslední incident zřejmě sledovala nějaká třetí osoba, která ale uprchla a než jsme ji mohli dostihnout, zmizela.