Naše skupina infiltrovala ústav pro choromyslné u německého městečka Luckau, asi 100 km jižně od Berlína, kde jsme hledali prof. Hübnera, kterého už Omega vyšetřovala v případě „Univerzitní přízraky“. Naším cílem bylo zjistit, zda profesor od června pokračuje se svým výzkumem, resp. na co potřebuje být zaměstnancem tohoto maloměstského sanatoria.
Agent A116 se vydával za studenta medicíny, který jede do sanatoria na stáž. Agent A124 je jeho rodinný sluha, který mu pomáhá se zavazadly a zabydlením se. Druhá skupina představovala novinářskou výpravu, která píše o zapojování nadějných německých studentů do praxe a přijela za agentem A143, aby napsala jeho medailonek a informovala čtenáře Völkischer Beobachter o pokrocích německé vědy. Tato skupina byla tvořena novinářem-elévem - agentem 144, na kterého dohlížel seniorní člen redakce - agent A126 a doprovázel je fotograf - agent A146. Všechna tato krytí se podařilo udržet do konce mise a i když má nyní agent A116 u prof. Hübnera velmi pošramocenou reputaci (znalosti medicíny se mu nepodařilo zrovna obratně prokázat), všichni se mohou teoreticky do sanatoria vrátit - agent A116 potom, co si dostuduje potřebné znalosti (prof. Hübner ho nakonec odmítl na stáž přijmout a ze sanatoria vyhodil, což by hlavní důvod, proč naše mise neuspěla zcela), novináři buď ze zájmu, který v nich experimenty vzbudily nebo opět s agentem A143, když mapují jeho osobní příběh, který se stane díky nějakým peripetiím zajímavý.
Sanatorium se nachází v lesíku několik set metrů od městečka Luckau. Jde o objekt starého kláštera, který je obklopen velkou zahradou. Ta má na úhlopříčku asi 500 m, je obehnána vysokou zdí s ostnatým plotem a zejména v zadní části není příliš udržovaná, takže je teoreticky možné se jí i proplížit. V jednom ze zadních rohů zahrady se nachází oplocený komplex pár menších budov, kde jsou podle výpovědi jednoho ze zaměstnanců spalovány mrtvoly z experimentů. Do celého areálu je pouze jeden vjezd - vysoká masivní brána otevíraná elektromotory na dálkové ovládání, u brány není žádný vrátný. Samotný objekt je dvoupatrový a tříkřídlý ve tvaru U, každé z křídel má kolem třiceti metrů. Do objektu vede několik vchodů, využívaný je ale zdá se jenom ten hlavní. Všechna okna jsou zamřížovaná, kromě pracovny primáře přímo ve středu čelní stěny, ve druhém patře. Dvůr je oplocený a oddělený tak od zbytku zahrady, očividně je využíván k procházkám méně zvladatelných chovanců. Levé křídlo je určeno chovancům, v pravém jsou servisní místnosti a zaměstnanci (mimo jiné je tu v prvním patře i kancelář prof. Hübnera), střední křídlo je asi nejvíce reprezentativní. Jednotlivá křídla jsou od sebe oddělena zamčenými dveřmi a není snadné přecházet z jednoho do druhého, personál je na to poněkud háklivý. Celý objekt je podsklepen, ve sklepě se nachází spojovací chodba využívaná pro přepravu potravin a možná i další účely, ale i tady jsou dveře zamčené. Podrobnější mapu objektu (včetně vyznačení polohy místností, kde probíhají experimenty) odevzdávám v příloze.
Primářem objektu je dr. Kahn, poměrně rozumný muž, se kterým se dá mluvit a nějakou tu výhodu skrze něj získat. Jediným jeho řadovým podřízeným, na kterého jsme narazili, byl dr. Uhl, nepříjemný vlezlý chlapík, který v sanatoriu dělá všechnu možnou práci a na nás celou dobu dohlížel. Prof. Hübner, přesvědčený nacista, egocentrik a fanatik do svých experimentů tráví v sanatoriu jenom část času, často bývá mimo a i když už přijede do sanatoria, věnuje se spíš svým výzkumům než pacientům. Žádného dalšího lékaře ani výše postaveného pracovníka jsme zde nepotkali, ale v jednu chvíli stály na parkovišti čtyři kvalitní vozy, což naznačuje, že by tu mohl být ještě někdo další. Zřízenců je v areálu minimálně patnáct, pravděpodobně něco přes dvacet, všichni jsou náležitě svalnatí a hloupí, ale nevypadali, že by měli zvláštní bojový výcvik. Tito obstarávají kromě dohledu nad pacienty i běžné údržbové práce v areálu atd. Po celou dobu našeho pobytu jsme nepotkali žádnou ženu a nikdo nebyl ozbrojen - zdá se, že areál není připraven vzdorovat násilnému útoku a měl by být snadno dobytelný i s pouhými několika muži.
Profesor usiluje o přenos vědomí z jednoho člověka do druhého, konkrétně z mrtvoly do těla mentálně postiženého jedince. Tímto problémem se zabývá už delší dobu a možná o tom i publikoval nějaké články, stálo by za to to prověřit jako možnou stopu. K přenosům používá nějaké složitější elektronické přístroje, jejichž povahu jsme bohužel nemohli prozkoumat. Zatím se mu zdá se experimenty nedaří, protože při nich vždy oběť zemře, ale on se netváří, jako by bylo něco špatně - možná, že se mu daří přenést vědomí a oběť zemře až po nějakém čase? Při experimentech mu asistuje řadový personál objektu, který může být zdrojem informací. Primář asi ví, že zde nějaké pokusy probíhají a pravděpodobně i to, že při nich umírají pacienti, ale nejsme si jisti, jestli zná podrobněji jejich charakter a cíl. Profesor sám je na své výzkumy velmi hrdý a nemá moc velký problém předvést je na požádání novinářům nebo studentům medicíny, my jsme k tomu byli na dosah ruky, ale selhání agenta 143 nám tuto cestu uzavřelo.