Po marných pokusech sehnat slušně placenou práci se znova uchyluji k oblíbenému triku a na čas se usazuji v Miskatonickém klubu, kdy neznalému může připadat, že nad skleničkou ginu jen medituji. Než usnu, stihnu pročíst několik posledních hlášení, které ale zcela vybočují z toho, čeho jsem byl při práci pro organizaci svědkem. Teslovy věže, vzducholodě a německé agenty v nich vystřídala magie a svět nepodobný čertům a bubákům z vyprávěnek mé babičky.

Proto se vypravím pátrat do bostonských doků, vydávaje se za reportéra a fotografa. Záhy jsem svědkem něčeho nepopsatelného. Tak nepopsatelného, že chvějícíma rukama udělám jen několik jistě rozmazaných fotek a chvátám pomoci nešťastníkům bojujícím na konci mola s něčím pro co nemám slov, ale co jistě vyskočilo z vody blízko ústí odpadního kanálu. Brzy však bojuji o holý život, fotoaparát končí v hlubině a při pokusu spoutat tvora mým nově vyrobeným bolas inkasuji ránu do hlavy jednou z koulí. S takovým štěstím, než bych podnikal cokoli dalšího, raději skáču do otevřených dveří přijíždějícího auta, aniž bych uvnitř kohokoli znal, důležité je být co nedál od doků. V autě se dozvídám něco o vodních ghůlech, kteří jsou zatím vrcholem evoluce čehosi s označením „plísňák“. Jsem rovněž rád, že jsem místo bolas nevyrobil foukačku, kterou bych se jistojistě trefil do vlastní nohy.

Auto parkuje v dílně jednoho z mužů, který až poté zjišťuje, že jsem s nimi. Jaké to překvapení, když ten neupravený vousáč Tomas Brown promluví česky. Po několika měsících slyším jazyk Nerudův a málem se rozpláču. Jsou mi představeni ostatní, zeměměřič Erik Olsen a Zoltan Kerezsky, o kterém se později dozvídám, že je upír. Tedy, ne opravdový, ale vybájený a tuto bajku o něm rozhlašuje právě Tomas. Proč takto činí nevím, ale přijde mi, že zprvu dětinský vtípek začíná časem nabývat až nepříjemných rozměrů. Po krátké debatě následuje převlečení do hadrů z dílny a cesta zpět do doků. Chceme tam být dřív, než dorazí policie, v jejímž čele můžeme čekat strážníka Moldoona, jenž se o věci kolem doků už nějaký čas velmi zajímá. Mým novým kolegům se podaří s trochou štěstí vylovit všechny věci, které při boji s monstrem napadaly do vody a tahají jednu zbraň za druhou. Můj fotoaparát vylovit odmítám, film vzal jistě za své a jemná mechanika určitě také. Ať se jím ten netvor třeba vyfotí. Nebo udáví.

Další hodiny trávím na dvorku dílny Tomase Browna s cílem zlepšit se v házení toho zpropadeného bolas. Mezitím ostatní diskutují. Zaslechnu zmínku o nějaké ženě se sekerou, vábícím zaklínadlu, které na sesilatele vábí netvory, podivných mistrech a když mi tím vším hlava hrozí prasknout, rozhodnu se zajít nám všem pro něco k jídlu. Na ulici mě osloví mladá žena s tím, že má pro mě poselství, abych šel s ní do jejího krámku. Kolegy ale nemohu nechat hladové a chci se jich na tu osobu vyptat. Dotyčná je spiritistka, médium a kdo ví co ještě a za pár drobných vykládá osud z ruky, kávové sedliny a jistě i z kroužků na stěně sklenice piva, jak to kdysi uměl starý pan Derčák od Rotundy, který prý přesně předpověděl Sedm kulí sarajevských. Ženě z krámku se mě podařilo překvapit, ba co dím, vykolejit z mé předem nastavené role a tuto pro mě velmi osobní pasáž v hlášení záměrně neuvedu. Nutné je ale říct, že mě poslala na místní hřbitov. Jaký údiv, když tato informace, jíž jsem byl jediným příjemcem rezonovala s mými kolegy. Jako by se jich rovněž týkala. A ihned se započali shánět po sekerách díc, že je to jediné, co nám může pomoct proti netvorům.

Na hřbitově potkáváme podivínského správce, který jako by tušil proč tam jdeme, byť jsme se naše záměry snažili všemožně maskovat. Po návštěvě za světla, kdy jsme vybrali vhodná místa k ukrytí, se vracíme za tmy. Správce se objeví znovu a já, abych ukázal že jsem rovněž zasvěcenec magie, kreslím patou do hlíny ochranný kruh a vystřihnul k tomu etudu starého rádce z veselohry Čertoviny a doufám, že správce nerozumí česky ani slovo, jinak nás musí prozradit hurónským smíchem. Pro tu chvíli se snad daří a správce je přesvědčen, že mám moc jak Lucifer samotný. S půlnocí se hřbitovem nesou podivné zvuky a zlo z okolních krypt vyrazí proti nám. Mám ten čas v jako mlze, ze které vystupuje nestvůrná hlava, kterou surově biji o hranu náhrobku, dokud se nepřestane hýbat. Z dálky do toho se ozývají salvy samopalů a nelidský řev. Když procitnu zjišťuji, že jsme zvítězili. Jsem zkrvaven a potrhán, stejně tak Erik Olsen. To mi ale nezabrání, hrubě se obořit na sestru Mary, jednu z trojice, která nám přišla na pomoc. Když o tom okamžiku přemýšlím, jsem sám sebou zhnusen. Co to ze mě udělal ten krásný Nový svět? Ostatní jsou ale v kvapu. Od Williama Yorika, správce hřbitova a Lity, té ženy se sekerou zjišťují další informace a jede se do doků. Už jsem viděl mnohé, ale zřít dva dospělé muže kroužit kolem sebe jak v obilných kruzích, či při dětské hře, s očima samé bělmo a dožadující při tom se seker, to už mi rozum vypovídá. Sekery podám, ale přemluvím Erika, abychom s Thomasovým autem odjeli o kus dál, protože nechci být svědkem toho co přijde. Až později mi Zoltan vše vysvětlí, že ve světě za oponou po vláknech duší jednotlivých přívrženců Krále ve žlutém pronikali jakýmsi trychtýřem až k otvoru, kde se ten zřejmě ukrýval. Odvahu skočit do díry a zlikvidovat ho ale neměli. Po zkušenostech se mizerným účinkem palných a sečných zbraní se rozhodli najít jiné prostředky. Jsem k smrti unaven, nicméně s cestou k mistru Lukovi ještě souhlasím. Když už ničemu z toho, co padlo nerozumím, odkoukám alespoň výrazové prostředky, které pro své vystoupení používá, abych je mohl využít v budoucnu a myslím že zahrát okultního mistra pro mě nebude velký problém. Zoltan z něj ale nakonec vymámil několik, jak říká, kouzel pro boj s Králem ve žlutém, ale bylo kolem toho nesmírného tlachání. Zoltan a mistr Luke, ti dva se tak nenávidí, až by mohli být milenci.

Když jsem byl na poslední misi Omegy, trápilo mě, jak přemoci robotické přisluhovače firmy Sommersfeld a dlouho jsem nevěděl jak na to. Nyní to vím! Postavím proti nim Zoltana Kerezskyho s jeho magií a pak, jako na jevišti zrežíruji největší bitvu všech divadelních dob. Nebo se raději půjdu vyspat, protože blouzním a rozskočí se mi hlava.