Po ránu a zašití Thomase jsme měli opět trochu času na to se porozhlédnout. Chtěl jsem vědět, kam zmizeli ruští přátelé s doktorem Jevdokrimovem. Jeli jsme tedy k hotelu, kde byli naposled ubytováni.

Mladý kamelot tam stále prodával své noviny, a tak jsme se ho mohli na pár věcí zeptat. Docela ochotně se dal za pár cigaret do řeči. Jako první jsme se dozvěděli, že Rusové zmizeli jak pára nad hrncem, ale dvě auta se prý velmi ošklivě vybourala (tak Thomasova práce přeci jen zabrala). Dále chtějí zmizet z města snad letadlem. A nakonec jsme se dozvěděli, že zatkli nějakého malíře, který byl ubytovaný v hotelu, kvůli nějakým necudným fotografiím. Obávám se, že i to bude naše práce.

Vyrazili jsme do přístavu, kde by snad mohlo být vhodné letadlo, kterým by Rusové mohli opustit Boston. Idea dobrá, ale bohužel k ničemu. Po Rusech ani vidu, ani slechu. Zato nás tam odchytl sympatický muž jménem Fairmont Preston, který zatoužil si s námi promluvit a pozval nás do svého honosného sídla.

Usadil nás do pohodlných klubovek, nabídl dobré pití a kuřivo a přešel k věci. Je celý lačný po informacích o nákaze. Nechápu, jak tito zbohatlíci mohu vůbec existovat, když nejsou sami schopni pořádně něco zjistit. Po mé přednášce celkem koukal (ostatně jako všichni) a jenom kýval hlavou. Dozvěděli jsme se něco o tajných spolcích: Lóže stříbrného soumraku – ti budou asi nebezpeční, je třeba doporučení dvou členů, a ještě se dělí na vnější a vnitřní lóži. Druhým spolkem je Zlatý úsvit, který vede Aleister Crowley a tady v Bostonu jeho „pobočku“ vede mistr Luke. To taky nebudou úplná zlatíčka, ale evidentně se starají jen o sebe.

Nakonec jsem se samozřejmě dozvěděl, že jsem upír, je mě třeba zlikvidovat, protože jen má přítomnost obrací věci k horšímu a tak podobně. Klasika, ale když jsem odvětil, že to může zkusit, už tak hrr do likvidace nebyl. Ale jinak to byla příjemná rozmluva a celkem přátelsky jsme se rozloučili. Dostali jsme kontakt na zrzavou agentku, která pro něho pracuje. Jméno bohužel nevím.

Od doktora Leeho se konečně dozvídáme, kde bychom našli doktora Wooda, kterého známe z Readingu. Okamžitě jsme se vydali na přátelskou návštěvu.

Doktor nás přivítal a chvíli si stěžoval, že ho nikdo nezve na přednášky a že se ho to jako opravdového vědce a odborníka dotýká. S tím jsme mu bohužel nemohli pomoci a chvíli jsme vzpomínali na jeho práci v Readingu.

Nakonec jsme se rozhodli pro malý pokus. Nechali jsme se s Thomasem napojit na doktorův přístroj a nechali jsme přenést některé mé znalosti a vědomosti do Thomasova vědomí. Hlavně co se týká přechodu na „druhou stranu“, znalosti grimoáru a kouzel a podobně. Nakonec to snad dobře dopadlo, minimálně se z Thomase nestal slintající šilenec, ale prý to s jeho intelektem není příliš valné, jelikož má inteligenci jako průměrná žena.

Opustili jsme doktora a jeli do dílny. Thomas se věnoval něčemu na autě, já jsem si prohlížel svitek, který jsem před delší dobou ukradl mistru Lukovi, a nakonec ho zabavil Freye a Freya dostala výborný nápad.

Vzala si grimoár a začetla se. Evidentně úspěšně, jelikož vzala do ruky nůž a začala si magická slova z knihy vyřezávat rovnou do předloktí. Inu každý má své metody. Necháme se překvapit, jak to bude, či nebude fungovat. Tím pádem je třeba ještě přesvědčit Agnieszku, aby netrhala partu a zkusila objevit moudrost grimoáru také. Vzhledem k tomu, že je to horlivá křesťanka, tak to asi nebude tak snadné.

Překvapivě to byl dnes klidný a pohodový den a já mohu v klidu usnout.