Do Lincolnu jsem se rozjel na základě několika anonymních tipů ohledně podivného vyšetřování federálních agentů a zvěstí ohledně špatně pohřebených mrtvol. I když to není zcela moje novinářská parket, rozhodl jsem se zjistit, zda by z toho nakonec nebylo možno vykřesat nějaký zajímavý fejeton do některých z cestovatelských periodik. Na místo jsem dorazil vlakem, kde jsem vystoupil spolu dalšími dvěma muži, jak se později ukázalo agenty Omegy, Franzem Bergerem a Eliahem Greenem, a jednou dámou, doktorkou Tanyou Kaneovou. Na místě byl shodou okolností na procházce místní nově přidělený doktor Walter Wilson. Vzhledem k tomu, že nebylo jasné, kde a jak na jinak prázdném nádraží začít, byl jsem vděčný, že jsem se mohl přidat k oběma pánům a že nás laskavý doktor odvezl do hotelu „U cesty“.
Jak se ukázalo, majitel hotelu Jessie a jeho pomocník Bill, byli schopni poskytnou informace o některých minulých událost, včetně docela bizarní a značně násilné likvidace federálními agenty jakéhosi černocha, jenž (jak se později ukázalo) byl nositelem nákazy podivnou houbou. Stejní agenti pak zřejmě vyšetřovali o podivné úkazy na farmě jakéhosi podivínského Lestera Dwighta nedaleko. Navíc byly v okolí instalovány Teslovy věže, jež při plném výkonu mohly působit bezpečností potíže (silné elektrostatické výboje či magnetické jevy), proto byly v okolí instalovány tlampače, z nichž při vyšším výkonu měla být spouštěna varovná siréna – hned po příjezdu na hotel jsme jednu slyšeli.
Avšak během našeho krátkého pobytu na hotelu (kdy se Franz Berger a Eliah Green pustili do výroby zápalných láhví poté, co se dozvěděli o oné likvidaci nebohého černocha), se z tlampačů místo sirén začaly ozývat podivné zvuky (zcela nepodobnému ničemu dalšímu, co jsem kdy slyšel, včetně typické amplionové zpětné vazby či přebuzení zesilovačů). K údivu nás všech se podobné zvuky ozývaly i v telefonní síti a nebylo možno se dovolat jinak, než po městě (pokusy volat meziměsto selhávaly). Eliah Green se pomocí telefonu pokusil s podivným fenoménem komunikovat a kupodivu se mu podařilo domluvit s ním schůzku za hodinu na místě, jež určil jako farma Lestera Dwighta. Franz Berger si navíc z pokoje půjčil bateriové přenosné rádio a snažil se o triangulaci původu signálu, avšak bylo jasné, že bez vozu se v širokém okolí pohybovat nebude možné.
Tímto se ukázalo, že Franz Berger a Eliah Green něco o těchto úkazech věděli a přišlo mi zajímavé je sledovat, takže pod jejich vedením jsme vyrazili zpět do města, zda bychom si od doktora nemohli půjčit vůz, když jsme na rohu ulice směrem k nemocnici potkali v autě doktora Wilsona a doktorku Kaneovou, jež rovněž poněkud znervóznili podivné zvuky a měli starost o místního poštmistra Williamse, jemuž se během zkoušky telefonu dovolali a chtěli se ujistit, že je v pořádku. Vedoucí poštovního úřadu se ukázal být sice vyděšený, ale v pořádku. Ovšem prozradil nám zajímavou informaci, že když tu byli mezi dubnem až červnem technici Sommersfeld Company montovat tlampače, jeden z nich tu v okolí zmizel. Doba jeho zmizení odpovídala době, kdy došlo k likvidaci onoho nebohého černocha. Od tohoto momentu nás všech pět již postupovalo společně, nejdříve jsme se vydali k inkriminované farmě, kdy cestou Franz Berger pomocí rádia určil přibližný směr podivného rušení zpět k Teslově věži na druhé straně města. Na samotné farmě jsme k údivu obou doktorů a samozřejmě k mému údivu nalezli hovězí dobytek, ležící v „vybuchnutý“ zevnitř v kruzích jakési podivné černé houby. Ovšem mne už tolik neudivilo, že Franz Berger a Eliah Green o tomto něco věděli, navíc nás instruovali se houby nedotýkat. Experimentem však zjistili, že alkohol (a zřejmě i benzín) tento podivný organismus bezpečně likvidují. Průzkum okolních polí nás po stopě kontaminované houby dovedl k silnici (podle zjištěných skutečností bylo možno předpokládat, že onen nešťastný nakažený černoch přišel či přijel po silnic, nakazil pruh kukuřice ve své stopě a zřejmě i dobytek. Původce podivného zvuku se lokalizovat nepodařilo a bylo jasné, že Eliah Green neurčil správné místo. Franz Berger měl navíc s lokací pomocí rádi potíže a proto se rozhodl použít své pendulum.
Na základě triangulace směru pendula se nám podařilo nejdříve dostat v Teslově věži, jež vypadala jako zdroj potíží, avšak když jsme k ní dojeli, skončila zrovna směna v blízkém kamenolomu, kvůli kterému zde byla postavena, a triangulace směru se změnila. Než jsme vyrazili dále, Eliah Green navázal hovor s místním zaměstnancem Sommersfeld Company a dozvěděl se od něj, že skutečně před časem jeden z jejich techniků zmizel i s oscilátorem, jenž měl být namontován na věž, aby se snížily negativní dopady jejího vysílání do okolí.
Posléze nás pendulum navedlo do opuštěné části lomu, kde jsme objevili na ukrytém místě zapadlý vůz Sommersfeld Company, jenž byl zabořen do mrtvých křovisek, napadených černou houbou, na níž již visely velké bílé chomáče (zřejměse jednalo o spóry pro její šíření do okolí). Zároveň se Franzu Bergerovi a Eliaha Greenovi podařilo navázat spojení s onou podivnou entitou. Ukázalo se, že podivné houba byla zřejmě mimozemského původu (dostala se sem na kusu meteoritu, který byl postupujícím lomem odkryt) a když se rozšířila po okolí, napadla i mrtvé tělo technika Sommersfeld Company v zapadlém voze a když prorostla do zadní části vozu na oscilátor, po zesílení signálu Teslovy věže nabyla vědomí, jež se nyní pokoušelo komunikovat. V okamžiku na místě se nám však nepodařilo rozhodnout, jak dále postupovat.
Vzhledem k tomu, že v okolí vozu rozšířená a spórami ověšená houba představuje vysoké kontaminační riziko nejen pro celé okolí, ale potenciálně pro celou biosféru naší planety, avšak rovněž je nositelem nové vědomí (jež ke své existenci potřebuje rovněž i oscilátor), jedná se o delikátní situaci, kdy navrhuji následující: