---- datatemplateentry hlaseni ----
template      : :template:data_hlaseni
mise_nspage   : 48
agent_nspage  : 174
----
===== Průběh mise =====
18. únor 1939

Tato mise začala, když jsem se vrátil z M47. Doma na mne čekal dopis - jako kdyby na ústředí věděli, že jedu po nezdaru v M47 domů. Nelenil jsem a, odpočinul jednu doc a vyrazil ve svém modrém Benzu.

O týden později jsem zaparkoval v Kolíně u kavárny Wasserfrosch. Sedl si a konečně začal zkoumat kam dál mám a PROČ jet. Ani jsem nedočetl, když ke mně přistoupil muž ostřejších rysů. A134 je vskutku pozoruhodný člověk.

===== Cíl mise =====
  * Zjistit, na čem pracoval profesor Schard
  * Zjistit, co s jeho výzkumem dělá doktor Mika
  * Zjistit, k čemu slouží Nový Morsbach

O pár hodin později a 60 km východněji. Morsbach se Tvářil jako malé východoněmecké město. Měl ale jednu velkou nevýhodu - byl plný příslušníků SS. Což nepomáhalo našemu vyšetřování mezi místním obyvatelstvem.

Skoro zázrakem jsme sehnali dva pokoje. Během rezervace jsme na lokální mapě zahlédli několik označených míst ve městě a okolí. Nedalo nám to a jali jsme se je prozkoumat. (Dobře nám tak)

Jedním z oněch míst bylo místní sídlo SS. Kousek od něj mne zastavil člen státní bezpečnosti a vysvětlil mi, že v městě NESMÍM fotografovat. A že SMÍM odjet. Přislíbil jsem, že tak ráno (toto se stalo v podvečer) učiním.

Večer v hotelu jsme zabředli hovor s poslíčkem Grünerem, který nám mnoho zajímavého (popíši v bodech). 
  * Profesor Schard byl vynálezce v oboru funkčních protéz
  * Někteří obyvatelé (či veteráni v Velké války) v Morsbachu byli těmito protézami vybaveni
  * Doktor Mika zřídil Nový Morsbach, aby pokračoval v Profesorově práci
  * Údajně však měl pracovat nejen s jejich těly, ale i mozkem
  * Mika by měl dokázat přenášet energii vzduchem
  
Následujícího dne jsme prozkoumali neznámou oblast (dle mapy) uprostřed místních lesů. Na vyznačeném místě se nacházelo sanatorium, resp.jeho pozůstatky. Opuštěná budova přímo vybízela k průzkumu. Smutek z opuštěnosti, překvapení z nečekaných setkání a údiv z nalezených stop nás provázely na každém kroku.

Nejprve jsme nalezli kancelář s výkresy mechanických končetin. Poté elektronické oči reagující na světlo. Téměř jako by neexistovala hranice mezi člověkem a strojem. Jeden z výkresů jsem sebral k dalšímu prozkoumání.

Nečekaně jsme se setkali i s jedním pacientem, který unikl všudypřítomnému plenění a ničení neznámého (v tuto chvíli).

Byl vděčný profesorovi Schardovi a naopak nás varoval před dr. Mikou. Ten prý lidi probouzí a mění ve válečné stroje. Slovo PROBOUZÍ se v Alfredově (tak se pacient jmenoval) popisu vyskytovalo opakovaně - a zřejmě ne náhodně.

Díky A134 jsme se v Alfredově vyjadřování alespoň trochu vyznali - "Písk, buch, buch, buch, cink, ..." mi vážně mnoho neříkalo.

Mika profesora vyhodil (možná i zabil).
   
Na závěr naší návštěvy jsme navštívili laboratoř. Našli několik rozřezaných těl s vmontovanou kovovou destičkou do lebky. A134 tvrdil něco o rouhraní (zřejmě pro přenos).

Jedno tělo bylo připojeno k záznamníku a rozbité baterii. Tu jsem nahradil funkční a vyslechli tohoto "očitého" svědka. Měl jsem po ruce tužku a papír. Co jsem zapsal uvádím níže.

-----
==== Záznamy rozhovorů ====
> ** Dr. Schard: Jak se cítíš? **
> // Dnes velmi dobře. //
> ** ... - ...? **
> // Děkuji. //
> ** ... - ...? **
> // Dnes již ne doktore. //
> ** Chtěl by jsi se umět připojit? ** /pozn.A174 - možná narážka na odpojení mysli Probuzených/
> // Nerozumím. //
> ** Jaktože mi nerozumíš? **
> // Není záznam. Omlouvám se. //
> ** Nemá to cenu. Proč to zase nefunguje? **

-----
> ** Dr. Mika: Co to k čertu je? **
> // Jsem záznamové zařízení. //
> ** Takovou věc tady nechci. **

-----
/poslední záznam/

> ... Co s tím?
> ... Nechceš jít na svačinu?
> ... Konečná?
> ... Dáme si pivo?
> ... Co s tím debilem?
> ... - ...
> ... Tak co? Jdeš?

-----
"Výslech" ukončen křikem shora. Jak A134 zjistil, tak Alfred prožíval nehorázná muka. Protože byl z části z kovu, a v okolí začal vysílat někdo Probuzeným /pozn.: vše kovové je pak nabito energií/, bolelo jej vše. A134 mu chtěl pomoci, ale nestačilo to. Alfred se zabil.

Já zatím připravil únikovou cestu a sbalil pásku záznamníku /podle vyšetřování 1 měsíc čistého záznamu/.

Sanatorium obklíčili vojáci (lze předpokládat, že slouží dr.Mikovi). Někteří měli na rukou lafetované kulomety (zřejmě protézy), jiní měli zrychlené a zbystřené smysly.

Jednoho "zrychleného" jsme zajali pár kilometrů od sanatoria (pozn.: cenou byl můj oblíbený Benz). Ukázalo se, že jde o retardovaného jedince. Když nebyl připojen měl svobodnou mysl. (Zřejmě stačí použít vhodný vysílač a lidé s implantovanou destičkou jsou loutkami).

Na závěr mohu jen říci, že nám pomohl jeden místní myslivec.

===== Zjištěné informace =====
Výsledky jsou jasné. Nový Morsbach čeká. 

===== Přílohy =====
==== Plán ruky ====
 {{:hlaseni:hand.png?nolink&400|}}
===== Poděkování =====
**Alfrede, děkujeme. Čest tvé památce. Tvé přání se pokusím vyplnit.**

Alfred si přál se potkat s dcerou (dnes věk 25 let, Neuehausen)