---- datatemplateentry hlaseni ---- template : :template:data_hlaseni mise_nspage : 138 agent_nspage : 184 ---- **Úterý, 21. července. Prošli jsme do Arkhamu rozšířit naše znalosti o světě na druhé straně.** Přivedli jsme se do změněného stavu požitím vývaru ze salvie, poté jsme prošli dveřmi ve sklepě knihovny. S pomocí mapy kreslené a popsané paralelní sekcí a té poskytnuté knihovnicí jsme byli schopni jednoduše projít podzemím a vyhnout se všem jeho nebezpečím. Za druhými dveřmi jsme našli další sklep, plný beden s nezajímavým obsahem a se stopami po akcích další skupiny. Nahoře jsme našli poměrně obyčejný dům, v garáži stálo auto, na pohled luxusní a dlouho nepoužívané. Na druhé straně ulice vysela mrtvola, ožíraná místní havětí, podobnou netopýrům. Pokusil jsem se ji dostat k nám pro další průzkum, ale v bílé prázdnotě místního dne jsem neměl šanci. Vyrušily nás zvuky shora. Vešli jsme zpět do haly a tam jsme spatřili obyvatele domu. Měl podobu zrůdy, velký, slizký, s mrtvýma rybíma očima. Promluvil lidskou řečí, nejdříve na někoho nahoře a potom na nás. Prokázal určitou úroveň vyššího myšlení a ochotu s námi mluvit, představil se jako Bhecht, či něco podobného, prý ne jméno z lidského jazyka. Poté řekl že by nás rád měl na oběd, že má rád lidské vaření, a bez nás by to nebylo možné. Přes poměrně jasný náznak, že v plánu měl jíst nás, nám do té chvíle nijak nepředstavoval hrozbu, tak jsme se rozhodli zůstat a zjistit více, prvně s nabídkou mu pomoci sklidit stůl. Když jsem vyhazoval hnijící syrové maso a poté přihlížel jak porcuje nové, potvrdil jsem že rozhodně není lidské. Uřízl nám plátky odporného rosolovitého masa, ze zvířecí nohy s kostí, pokryté přísavkami, nazýval to žerkle. Slizké syrové hnijící maso prolezlé červy chutnalo překvapivě dobře když je člověk zvládl polknout. Zatímco jsme seděli u stolu a zpovídali místního o tom, čím vlastně je, prošel prázdnotou za oknem tichý stín. Rybí obyvatel domu okamžitě znervózněl a vyběhl nahoru, kde se zamkl v pokoji, zatímco se stín zastavil před dveřmi. S nepřirozenou tichostí je otevřel a vstoupil. Brokovnice, široký klobouk, na hrudi blyštivá hvězda, před námi stál šerif. Začal nás vyslýchat, zda víme něco co by měl vědět a co děláme v opuštěném domě. Když jsme ho upozornili na dva obyvatele v patře nad námi, vyšel nahoru a vykopl dveře, zatímco my jsme pod ním utekli zpět do podzemí.